Příběhy

Když zhasnou světla a Mléčná dráha se rozprostře nad hlavou, člověk si připadá jako v jiným filmu. Astronomické úkazy jsem začal fotit proto, že mě baví být v noci venku s foťákem a kávou — a občas se stane, že se na nebi děje něco, na co se nedá zapomenout. Komety, zatmění, polární záře… Jo, a ty kameny a megalithy v záběru? Ty tam nejsou náhodou. Rád spojuju oblohu s místem, kde stojím. Takže pokud mě někde uvidíte ve tři ráno hledat kompozici, neberte mě do blázince — jen jsem normálně blázen do noční oblohy.

Italské Dolomity jsou tak fotogenické, že se tam člověk bojí máchnout foťákem, aby neudělal klišé. Ale když tam jste a vidíte ty věže v prvním světle, stejně to cvaknete. Květiny na loukách, mlha v údolích a hory, které vypadají, jako by je někdo postavil jen proto, aby na ně fotili. Byl jsem tam v létě — teplo, dobré jídlo a výhledy na každém kroku. Jediné, co mě trochu mrzelo, bylo, že nemůžu tam zůstat napořád. Tak aspoň pár fotek z těch výprav sdílím tady a zbytek v galerii.

Hvozd je moje rodná vesnice — a taky místo, kde jsem vůbec začal fotit. Krajina tady má svůj rytmus: lesy, cesty, světlo mezi stromy a občas zřícenina nebo zapomenutá kaple. Není potřeba nic přikrášlovat; stačí vstát včas a nechat přírodu, ať ukáže, co umí. Rád tam jezdím pro klid a proto, že tam znám každou zatáčku. Fotky z Hvozdu mám v srdci od prvních krůčků s foťákem. Tady je pár momentek; víc jich čeká v galerii.

Krušné hory mají pověst drsného počasí — a občas ji naplní na sto procent. Právě proto mě baví: mlha, vítr, mraky a světlo, které se mění každou chvíli. Není to „instantní“ lokace; musíte tam být víc než jednou a občas počkat. Když to ale vyjde, máte záběr, na který nedáte dopustit. A když nevyjde, aspoň jste byli na vzduchu a ne u počítače. Pár takových pokusů (a pár úspěchů) je tady; zbytek v galerii.

Ostrov, kde se v noci díváte na Mléčnou dráhu a ve dne chodíte po kráterech. La Palma je kanárská perla pro každého, kdo miluje hory a čisté nebe. Fotil jsem tu východy slunce nad oblaky, noční oblohu a útesy, které vypadají jako z jiné planety. Jediné, co mě tam trochu zaskočilo, bylo, jak rychle tam člověk zapomene na mobil a začne řešit jen to, kde bude další výhled. Vrátil jsem se s pocitem, že tam musím zase — a s hromadou fotek, z nichž pár je tady a zbytek v galerii.

Mallorca není jen pláže a all inclusive. Vnitrozemí a pobřeží skýtají světlo a scenérie, které se fotí skoro samy. Byl jsem tam v době, kdy už turisté trochu poleví, a měl jsem štěstí na klid a na barvy. Skalní útesy, olivovníky a zátoky, kde si člověk připadá jako v dokumentu. Kdybych měl vybrat jednu věc: je to místo, kde se dá spojit „dovolená“ s „focením“ a nikdo vás za to neodsoudí. Pár záběrů tady, zbytek v galerii.

Manětínsko je taková česká klasika — klidná krajina, vesnice, louky a lesy. Nemusíte tam létat letadlem ani šplhat na čtyřtisícovky; stačí vyrazit a nechat se překvapit. Rád tam jezdím, když chci být blízko a přitom „jinde“. Slunce tam umí hrát pěkné divadlo, hlavně při nízkém úhlu, a místní to asi berou jako normál — zatímco já běhám s foťákem a hledám ten správný strom. Pár takových chvil je tady; víc v galerii.

Tahle sekce je takový „všechno ostatní“ — místa, která si nezaslouží vlastní složku, ale zaslouží si aspoň pár fotek. Občas nějaká cesta, výlet nebo náhodný záběr, který se nevešel jinam. Berte to jako bonus: občas se stane, že právě tady najdete něco, co vás překvapí. A já rád překvapuju sám sebe tím, kam všude se foťák dostane.

Portugalsko jsem navštívil s tím, že chci pobřeží, světlo a trochu toho „jiného“ vzduchu. Vyplatilo se. Útesy, vlny, vesničky a barvy, které v Česku jen tak neuvidíte. Fotil jsem tam ráno i večer a pokaždé to bylo jiné. Jediné, co mě mrzelo, bylo, že nemůžu tam zůstat měsíc. Tak aspoň pár momentek z těch cest je tady a zbytek v galerii — a kdo ví, třeba se tam zase brzy vrátím.

Povodí Brounky je jedna z těch lokací, kde byste to na první pohled nečekali. Řeka, lesy, cesty a klid. Jezdím tam, když chci být blízko a přitom „v přírodě“. Světlo u vody a v lese se chová úplně jinak než na otevřené pláni — a to mě baví. Není to místo pro masovou turistiku, a to je jeho výhoda. Pár fotek z těch výletů je tady; víc v galerii.

Pár fotek z této lokace — víc najdete v galerii.

Tenerife je víc než jen letovisko. Sopka Teide, mlhy v horách a pobřeží, které se mění s každým kilometrem. Fotil jsem tam východy slunce nad oblaky a měl jsem pocit, že jsem na jiné planetě. Teplo, vítr a světlo — kombinace, která mi sedí. Jediné, co tam nefunguje, je spěch; tam je třeba nechat si čas. Pár záběrů z té cesty je tady; víc v galerii.

Pár fotek z této lokace — víc najdete v galerii.

Sopky, vinice a světlo, které mě nikdy nepřestane překvapovat. Středohoří mám kousek od Plzně — když potřebuju vypnout nebo jen vyvětrat hlavu, často končím tady. Ranní mlhy v údolích, večerní zlatá na Milešovce a cesty, kde potkáte víc srn než lidí. Občas si říkám, že bych tam mohl bydlet; pak si vzpomenu na zimu a řeknu si: návštěvy stačí. Každopádně je to místo, kam se vracím rád a kde vím, že vždycky něco zajímavého cvaknu — ať už jde o světlo, nebo o to, jak vypadám po výstupu v dešti.

Šumava je pro mě takový domácí základ. Mlhy, lesy, jezera a světlo, které tam má vlastní náladu. Jezdím tam často — je to kousek a vždycky tam najdu něco, co jsem předtím neviděl nebo nevyfotil. Někdy je to drsné počasí, jindy ticho a zlaté ráno. Beru to jako místo, kde se dá vypnout a zároveň naplnit kartu. Pár momentek je tady; zbytek čeká v galerii.